Číslo účtu: 199677376/0300
Úterý 17. 7. 2018 Léto. Měsíc dorůstá.   Úplněk bude 27. 7. 2018
Pravidla a přihlašování
Aktuality
Životospráva
Zdravá společnost
Silné myšlenky
Nejméně čtené
Nejčtenější
Ankety
Zdravá zahrada
Poradna
Intimnosti
Léčivky



 
Volné čtení -> Zdravá společnost



Příčinou cukrovky jsou špatné informace

Magazín Právo zveřejnil článek Sladká nemoc zabíjí. Autor Václav Pergler v něm podává myšlenky docenta Milana Kvapila, přednosty interní kliniky Fakultní nemocnice Motol a předsedy České diabetologické společnosti. Článek obsahuje závažné chyby a nepřesnosti.

Dopis zaslaný deníku Právo

Pane šéfredaktore! V Magazínu Právo (12. 11. 2005, str. 36) jste uveřejnili komerčně tendenční článek s názvem Sladká nemoc zabíjí. Článek obsahuje chybné a zavádějící informace o diabetu, jeho formách, léčení a profylaxi, proto na zmíněný článek reagujeme.

Epidemie cukrovky představuje v současné době závažný problém. Proto by o ní měli informovat odborníci, již sledují vývoj poznání ve světě, akceptují důležité poznatky, a umějí nové poznatky předávat dalším osobám.

Takového odborníka jsme za předmětným článkem nenašli. Našli jsme nezodpovědnost, neinformovanost, nepravdivost, blazeovanou rutinu člověka, který je zvyklý mít pravdu z titulu svého postavení, nikoliv v důsledku svého profesního hledání.

S ohledem na výsledky badatelů, již nerezignovali na své profesní hledání, jsme přesvědčeni, že informace, kterou jste přinesli, je přímo zodpovědná za další nárůst diabetických onemocnění v ČR.

Nemůžeme mlčet a tiše přihlížet, jak si statisíce našich bližních píchají inzulínové injekce jen proto, že elity národa selhaly ve svém poslání. Nemůžeme mlčet k tomu, jak se stav statisíců diabetiků neustále zhoršuje, načež posléze končí slepotou, amputacemi končetin, transplantacemi ledvin etc.

Prosíme, dejte slovo také jiným odborníkům. Takovým, kteří nejsou omámeni kouzlem peněz, nejsou uvěznění ve svých společenských postaveních, takovým, kteří hledají a nemyslí přitom na sebe, nýbrž na druhé. A možná právě proto vědí mnohlem lépe, co je třeba dělat.

Svoje stanovisko vyjadřujeme v článku, který Vám zasíláme v příloze. Neděláme si iluze, že článek otisknete, ačkoliv mezi českými deníky patříte k nejodvážnějším.

V článku korigujeme informace vysokoškolského pedagoga, přednosty interní kliniky Fakultní nemocnice Motol a předsedy České diabetologické společnosti, které jste uveřejnili.

Se srdečnými pozdravy Lenka Volmová a Vladimír Volma, Centrum adaptační životosprávy, o. p. s.

(Text dopisu je zkrácen. Na dopis nepřišla odpověď. Přiložený článek, který je uveden níže, nebyl otištěn.)

Cukrovka ze špatných informací

V úvodu článku stojí, že v současné době je v ČR cukrovkou postiženo 686 tis. lidí a ročně přibývá 50 tis. nových nemocných. Přesně o dva dny později, tj. 14. 11. 2005 (den diabetiků) se dozvídáme z Českého rozhlasu, že v současné době je u nás cukrovkou postiženo 750 tis. lidí a ročně přibývá 26 tis. nových nemocných.

Tento dramatický rozdíl v údajích nepředstavuje statistickou chybu, nýbrž ukazuje povážlivou dezinformaci, možná záměrnou. Lékařská statistika se za dva dny nemůže změnit o 64 tis. v celkovém počtu a o 24 tis. v ročním nárůstu.

Čemu by ale mělo sloužit záměrné zkreslování údajů? Jak píše Miroslav Plzák, za myšlenku člověk nemůže, ale může za to, jak s myšlenkou naloží. Napadnout nás může ledacos. Něco nás např. může napadnout, když se podíváme na čtvrtstránkovou reklamu nabízející jakýsi potravní doplněk nové generace.

Reklama způsobně doplňuje článek Václava Perglera zaštítěný atoritou doc. Milana Kvapila. Citujeme: Straší vás cukrovka, cholesterol nebo infarkt? Doplněk stravy nové generace. Unikátní kombinace bioaktivních extraktů ze zeleného salátu a borůvek s obsahem zinku, chromu a L-carnitinu! Po dvou měsících budete jako vyměnění! Konec citace.

A aby cukrovka skutečně strašila, k tomu jsou nutné odstrašující údaje o jejím výskytu. Chytrému napověz...! Je-li tomu skutečně tak, pak máme co dělat s novým typem poplašné zprávy, jejímž cílem je podpora prodeje.

Ptáme se po smyslu věcí a možná naivně, leč s čistými úmysly se dovoláváme moudrosti odborných odborníků, elity českého národa, který rozsahem cukrovkové epidemie patří k nejpostiženějším zemím světa.

Ptáme se, jak je to možné? Jak je možné, že na jedné straně existují zázračné preparáty ze salátů a borůvek, po nichž jsou diabetici za pouhé dva měsíce jako vyměnění, a na druhé straně ročně přibývá 50 nebo 24 tis. nových diabetiků. (Upřesníme, až nám bude sděleno, které statistice můžeme věřit.)

Buďto si medicína a farmacie s diabetem poradit neumějí, a potom ať nepředstírají a neklamou veřejnost, že to umějí. Nebo si s diabetem poradit umějí, ale potom se to musí projevit ve statistikách!

Za současného stavu žel musíme věřit vlastním očím, jež nás informují, že medicína v otázce diabetu mlátí prázdnou slámu. Nedostala se dál než k lékům ždímajícím slinivku a k píchání inzulínu, což obojí vede k další progresivní destrukci organismu.

Za svými slovy stojíme, a vlastně je potvrzuje i doc. Kvapil, když slovy autora článku sděluje moderní medicínskou pravdu, že nemocný cukrovkou (2. typu) se nemoci do konce života nezbaví. Přitom v odborné literatuře byla popsána řada případů trvalého vyléčení cukrovky 2. typu výhradně změnou potravy.

Za vyléčeného nutno považovat člověka, který bez léků udrží vyrovnanou hladinu krevního cukru, i kdyby se nakrásně živil sušenými netopýry nebo pudinkem z andělských křídel. Moderní medicína však vyléčení chápe jinak, za zdravého je pokládán jen ten, kdo může jíst v libovolném množství bílý cukr.

Doc. Kvapil převyprávěný autorem článku ponechává zcela bez povšimnutí zásadní fakt, že z hlediska výživy dabetiků je ze všeho nejdůležitější rozlišovat cukry na polysacharidy (škroby, celulózy, pektiny aj.) a monosacharidy či disacharidy (bílý cukr, ovocný cukr, med aj.). Tyto dvě skupiny látek způsobují totiž v organismu odlišnou glykemickou odezvu.

Zatímco velké a dlouhé molekuly polysacharidů zvyšují hladinu cukru v krvi pomalu, malé molekuly tzv. rychlých cukrů, jež snadno pronikají stěnami trávicího ústrojí, zvyšují hladinu cukru v krvi rychle, téměř okamžitě.

K praktickému použití byl stanoven u všech potravin tzv. glykemický index. Látky z první skupiny, tzv. pomalé cukry mají nízký glykemický index, látky z druhé skupiny, tzv. rychlé cukry mají vysoký glykemický index.

V dnešní době, kdy světová epidemie cukrovky alarmujícím způsobem narůstá, tyto zásadní informace nesmějí chybět v žádném populárním ani komerčním článku, jenž se jakkoliv týká cukrovky.

Žel doc. Milan Kvapil, vysokoškolský učitel, přednosta interní kliniky Fakultní nemocnice Motol a předseda České diabetologické společnosti, si v populárně odborném článku, který čtou statisíce lidí, bohorovně žvaní cosi o kalorické hodnotě potravin.

Přitom světová veřejnost už dávno ví, že pro všechny lidi, nejen pro diabetiky, je velký rozdíl, jestli přijmou energii potravy (kalorie, jouly) ve formě rychlých monosacharidů, anebo ve formě pomalých polysacharidů. První forma totiž cukrovku způsobuje, druhá forma naopak zabraňuje jejímu vzniku.

Je vůbec možné, že tohle všechno český odborník na cukrovku neví? V čem potom spočívá jeho odbornost? Vždyť i jeho vysvětlení rozdílu mezi cukrovkami 1. a 2. typu je pochybné. Příčinu cukrovky 1. typu, která je vědecky vysvětlována jako neschopnost těla vyrobit inzulín, vysvětluje doc. Kvapil takto: „Základní porucha spočívá ve snížené citlivosti tkání k inzulínu.“

Příčinu cukrovky 2. typu vysvětluje vzápětí takto: „Slinivka inzulín produkuje, ale buňky, k nimž se cukr má dostat, jej nepřijmou.“ Nevíme, zda buňky nepřijmou cukr nebo inzulín, ale to už je jedno. Zato však víme, že vysvětlení 1. typu říká jinými slovy totéž, co vysvětlení 2. typu. A také víme, že kdyby takto žvanil student medicíny u zkoušky, jistě by odešel s nepořízenou.

Budiž poznamenáno, že existuje řada přirozených součástí potravy, jež slinivku břišní spravují, vyživují a léčí. Harmonizují její funkce, které nelze redukovat na vyměšování inzulínu. Ve hře je další hormon glukagon, který je důležitým pomocníkem např. při hubnutí. Ve hře je také udržování vyrovnané hladiny krevních tuků atd.

Přirozené složky potravy, jež slinivku léčí, zná lékařská a životosprávná veřejnost vzdělaná v oboru tradiční čínské medicíny. Tyto látky rostlinné nebo živočišné povahy, jež přispívají k regeneraci slinivky, nefungují na principu moderních chemických léků, jež slinivku jen násilně ždímají, aby vylučovala více inzulínu.

Vysoké hladiny inzulínu jsou totiž už samy o sobě pro organismus škodlivé. Např. tím, že blokují tvorbu glukagonu, slinivkového hormonu, jenž dává organismu informaci, aby odbourával zásobní tuk. Člověk, který má v krvi inzulín, nemůže hubnout, i kdyby se sebevíc snažil, cvičil nebo hladověl.

Prevence a léčení cukrovky tedy nespočívají ve zvyšování spotřeby chemických pilulek a inzulínu. Prevence a léčení spočívají v udržování vyrovnané hladiny krevního cukru při současném udržování nízké hladiny inzulínu.

Takových výsledků lze dosáhnout jedením potravin s nízkým glykemickým indexem. A je poznanou pravdou, že potraviny s nízkým glykemickým indexem jsou bezpečným a spolehlivým základem výživy i pro ostatní zdravou populaci.

Několik příkladů: Brambory vyvolávají vysokou glykemickou odezvu, rychle zvyšují hladinu glukózy, takže působí jako bílý cukr. Čočka a fazole vyvolávají jen velmi nízkou glykemickou odezvu. Chléb a kukuřice vyvolávají vyšší glykemickou odezvu než rýže. Pohanka vyvolává velmi nízkou glykemickou odezvu, dokonce ještě nižší než rýže.

Krize odborníků již řadu let nese jedovaté ovoce. Odborníci převzali roli někdejších kněží a místo šťavnaté moudrosti prospěšné všem lidem poskytují nejapné informace prospěšné farmaceutickým firmám a svým vlastním kapsám. Už v evangeliu sv. Lukáše nalezneme aktuální a úctyhodnou myšlenku: „Lékaři, uzdrav sám sebe!“

V oblasti výživy, diabetu nebo např. infekčních nemocí jsou postuláty současné moderní medicíny asi tak věrohodné jako někdejší slavná kniha Jacoba Sprengera a Heinricha Institorise Kladivo na čarodejnice.

Výsledkem medicíny totiž nemají být obří nemocnice, přístroje za miliony a přibývající nemocní. Výsledkem medicíny mají být zdraví lidé, kteří nepotřebují lékaře. Ve staré Číně byl lékař odměňován jen tehdy, když byli lidé zdraví. Když byli nemocní, šlo to s lékařem s kopce, a mohl dokonce přijít o hlavu.

Tak daleko jít netřeba, ale uměli bychom si představit, že by se doc. Milan Kvapil veřejnosti omluvil a slíbil, že napříště nedopustí, aby se jeho jménem podávaly tak plytké, zastaralé, nepravdivé, komerčně tendenční a diabetes zhoršující informace.

Lenka Volmová, Vladimír Volma



8. 5. 2006 Čtenost: 6407 Rubrika: Zdravá společnost


Ptačí budky
V zahradách, v nichž nežijí a nezpívají ptáci, je něco v nepořádku. Pravděpodobně tam panují pro ptáky nepříznivé podmínky. V takových zahradách jsou potom podmínky hodně příznivé pro život hmyzích škůdců. Co s tím? Někdy postačí rozvěsit na stromy ptačí budky.
Společný život v zahradě
Kouzlo zahrad jistě nespočívá jen v rostlinné výrobě. Do zahrad chodíme také odpočívat, těšit se životem vprostřed zeleně, zkrátka vracíme se do přírody, z níž jsme vyšli. Skutečnou živou přírodu však nalezneme jen v takové zahradě, v níž nebudeme žít sami.

 


Kontaktní adresa: centos.cz. Mobil: 777986391. Skype: vladimir777986391. Další publikování nebo
jiné šíření zde poskytovaných textů je bez písemného souhlasu vlastníků autorských práv zakázáno.
© CAŽ, o.p.s., autorky a autoři článků, 2006-2011. Nezávislé sledování návštěvnosti: